Úvod do veřejného osvětlení

Úvod do veřejného osvětlení

Popis

Veřejné osvětlení (bývá často označováno zkratkou VO) je osvětlení ulic, silnic nebo jiných veřejných prostranství. Veřejné osvětlení patří do oboru veřejně prospěšných služeb, jehož význam v současnosti neustále roste. Veřejné osvětlení působí jako prvek zvyšující noční bezpečnost osob, majetku a slouží k ochraně lidského zdraví. Kvalitní osvětlení významně snižuje nehodovost. Dalšími hlavnímí funkcemi VO je zajištění orientace v prostoru a požadavek estetického působení. Zařízení veřejného osvětlení je podle zákona o pozemních komunikacích příslušenstvím pozemních komunikací a vlastní je zpravidla obec nebo správce komunikace. Mimo pozemní komunikace, například v uzavřených areálech (nemocnice, školy, podniky), v budovách nebo na železničních stanicích, zřizuje a vlastní osvětlení obvykle vlastník objektu nebo provozovatel pozemku. Nové moderní technologie osvětlení a osvětlovacích soustav kladou stále vyšší nároky na úroveň provozu, obsluhy a údržby. Jeví se proto nezbytně nutné, aby se o takové technologie správně a hospodárně pečovalo. Provádění kvalitní údržby VO je jedním ze základních předpokladů udržení dobrých parametrů světelného zařízení dosažených při jeho výstavbě, zajištění bezpečného provozu a dosahování vysoké životnosti celé osvětlovací soustavy.

Do oblasti veřejného osvětlení patří mimo jiné i osvětlení jiných veřejných prostranství, mezi které řadíme pěší zóny, parky, architektonické nasvícení historických budov, osvětlení sportovišť, venkovních pracovišť. Všechny tyto oblasti nasvícení vytváří vlastní osobitost měst a obcí a zvyšují atraktivitu daného prostředí.

Osvětlovací soustava zahrnuje světelná místa (svítidla), podpěrné a nosné prvky, elektrický rozvod, zapínací a rozpínací rozvaděče, obvykle i vedlejší zařízení (reklamy, autobusové zastávky, ...), elektrickou přípojku a ovládací systém.

Světová historie a vývoj v ČR

Historicky se setkáváme s veřejným osvětlením již u mnohých antických měst. Po jejich vzoru převzala tento výdobytek i velká města islámského středověku a později též některá evropská města. Osvětlení zprvu zajišťovaly hořící pochodně, pravidelně rozžíhané ohně v železných klecích a na pánvích nebo olejové lampy. Počátky veřejného osvětlení v Praze, podle veřejně dostupných zdrojů, sahají do 14. století, kdy na Staroměstském náměstí ponocný udržoval oheň v železných pánvích. Za vlády Rudolfa II. se k osvětlení používaly hořící louče umístěné v koších na nárožích domů. Začátkem 18. století byly nejprve na Královské cestě a pak i po celé Praze používány olejové lampy. V době rozvoje moderních měst v 19. století bylo zaváděno plynové osvětlení, zpravidla na sloupech. Plynové lampy se obvykle spouštěly a zhášely zásahem lampáře (s dlouhou tyčí), který večer i ráno pravidelně obcházel město.

Poté, co František Křižík zdokonalil obloukovou lampu, elektrické osvětlení rychle vytlačovalo plynové. Křižík si svou první inovaci nechal patentovat roku 1878. V roce 1882 dostal Křižík na Mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži za obloukovou lampu zlatou medaili. V roce 1882 Křižík osvětlil obloukovkami Hybernskou ulici v Praze.

V roce 1887 zakoupilo město Písek 24 kusů obloukovek a 61 žárovek, které byly napájeny z elektrárny v Podskalském mlýně.
23. června1887 bylo v Písku uvedeno do provozu první české veřejné elektrické osvětlení celoměstského významu.

Pro Zemskou jubilejní výstavu království českého v roce 1891 použil Křižík 226 obloukovek a více než 1400 žárovek. Do té doby už Křižíkovy závody vyrobily asi 29 000 žárovek a přes 1400 obloukovek. Ty byly také podle jeho patentů vyráběny v řadě zemí – mimo jiné v USA, v Anglii, Německu, Španělsku, Francii, Rusku i jinde.

S alternativou veřejného osvětlení - lihovými lampami, se můžeme setkat v západočeském městě Plasy, kde byla roku 1906 zahájena výstavba. Jeho provozování však nemělo dlouhého trvání a po roce 1920 bylo postupně nahrazováno elektrickým.

Od roku 1924 se v Praze používaly žárovky, v druhé polovině století v některých místech zářivky, na přelomu 50. a 60. let 20. století bylo žárovkové osvětlení nahrazováno rtuťovými výbojkami.

20-ti letý vývoj VO u nás a jeho současnost

V současné době má většina obcí své veřejné osvětlení, ve městech většinou souvislé. Silnice a dálnice mimo zastavěnou část obce se v České republice obvykle neosvěcují. Převažuje osvětlení výbojkami, zejména vysokotlakými sodíkovými, někde se ještě mohou objevit staré rtuťové výbojky a nejnověji i halogenidové výbojky. Vysokotlaké i nízkotlaké sodíkové výbojky jsou z energetického hlediska nejvhodnější. Jejich světlo má však typicky žlutou barvu.

Podle českých průzkumů prováděné pracovištěm Tesly Holešovice v letech 1986 a 1987 byla většina osvětlovacích soustav vybudovaných před rokem 1990 asi 2,5 násobně předimenzovaná. Bylo to z důvodu, že údržba mnohde velmi zaostávala (časová výměna a opravy), takže značný podíl vybudovaných lamp vůbec nesvítil, v některých odlehlejších oblastech, parcích a podobně jich byla nefunkční třeba i převážná většina. Mimoto v letech 1976 a 1981 byl centrálními úřady omezen příděl elektrické energie na veřejné osvětlení o 50 %, limity byly usnesením vlády stanoveny na léta 1984 až 1990. Veřejné osvětlení v letech 1989 – 2000 představovalo 1,16 – 1,49 % celkové spotřeby elektrické energie ve státě. Celková roční cena za elektrickou energii odebranou pro VO se v posledním desetiletí 20.století zvýšila z 230 miliónů Kč na více než 1 miliardu Kč v roce 1999. Roční množství odebrané energie kolísalo mezi 544 a 661 GWh.
Cena elektrické energie pro VO v letech 1989 – 1990 činila 0,40 Kč/kWh.
1991 - 1992 1,26 Kč/kWh,
1993 - 1997 1,32 Kč/kWh,
1998 – 1999 1,53 Kč/kWh.
V roce 2000 byla cena 1,64 Kč/kWh.
Od roku 2001 existuje pro spotřebu VO dvousložková sazba C 62. 
Cena v roce 2010 byla u C62d 1,79 Kč/kWh.

Monopolním výrobcem svítidel VO do roku 1990 byl Elektrosvit Nové Zámky a monopolním výrobcem světelných zdrojů Tesla Holešovice.

Osvětlení se obvykle zapíná na podnět časového spínače (hodin), případně světelného čidla. Příkon se při zapínání zvyšuje pozvolna a dílčí oblasti se z jednotlivých zapínacích bodů zapínají postupně, aby nedošlo k okamžitému přetížení elektrické sítě. Dálkové sledování provozních stavu osvětlení nebo dálkové odečty stavu elektroměrů pomocí radiových modemů, pevných telefonních linek, systému GSM atd. se zatím v České republice využívá jen velmi ojediněle. Někdy jsou již instalovány i regulátory příkonu, většinou konstruovány jako tzv. skokové. Větší města již začínají používat mapovací software, ve kterém je v elektronické podobě, včetně tabulkových dat i grafických výstupů zaznamenán stav VO.

Návrat do historie

Ve 21. století se z důvodu posílení historické a romantické atmosféry obnovuje nebo udržuje plynové osvětlení v historických částech Londýna, Strassbourgu, Dublinu a dokonce i části staré Prahy. Renovované plynové lampy se již rozsvěcejí samozřejmě samočinně bez zásahu lampáře.

Bez veřejného osvětlení dnes již žít nedokážeme ...